Rohatej nikdy nespí!
Magdalena Křenková
A nespal ani po tvé autonehodě, Verunko. Dodnes nevíme, co se u Telče přesně stalo. Ani policie a soudní pitva situaci neobjasnila, na rozdíl od vševědů s jedovatým jazykem. Podle policie jsi tam nemusela jet ani rychle. Závěr šetření - příčina neznámá, nehoda způsobená s největší pravděpodobností v důsledku aquaplaningu.
Ty víš, mělas´ problém s tlumiči. Tlačila jsem stále na tebe, ať to dáš do pořádku. Říkalas´, že už máš vše objednané. Ale nic se dlouho nekonalo. Zlobila jsem se. Nechtělas´ nic vysvětlovat. Situaci nám objasnily posmrtně tvoje zprávy. Peníze na opravu jsi dala, ale oprava nepřicházela. Proto hodně křičíš v dochovaných esemeskách. Cítíš se být vydírána. Musela by sis půjčit. My bychom ti půjčili, jako tolikrát. Všechno jsi do koruny vždy splatila. Chtěla jsem, aby ses naučila hospodařit. Snad i proto ses nedostavila na servis jinde, který ti domluvil strejda Vašek, když jsi přijela rozrušená, že ti auto v zatáčce nesedělo a myslela sis, že se zabiješ. Po okouknutí auta Vašek prohlásil, že tlumiče máš
v prdeli. Místo opravy jsi ten den jela zase charitativní jízdu.
Být užitečná tě naplňovalo. Nechránila sis dost svůj prostor. Nechávala ses využívat. Z někoho zištnost čpěla na sto honů. Já to rozlišovala a ty jsi to nechtěla slyšet.
Toužila jsi být záchranářka. Někdo to musí vystudovat, ty ses tak ale narodila. I když ti přijímačky utekly jen o tři body, další rok jsi to vzdala. Zachraňovalas´ zisky šéfce z loubí. Šéfce vykutálené, která tě vmanévrovala ještě do problému. Jsou na to důkazy.
Nikdy jsem ti nelhala. Nikdy jsem nemlčela, když bylo co porovnat. Pár dní před nehodou jsi na mě čekala, skočilas´ mi kolem krku, dala mi pusu: „Mami, ve všem jsi měla pravdu. Jsem šťastná za naši rodinu. Druzí mi vás závidí…." Děkuji, že jsi to stihla říct. Byla jsi inteligentní, energická, impulzivní se zvonivým smíchem, houževnatá,
s nezdravě soucitným, ale dobrým srdce, a ke všemu ještě krásná. Jenom tvé mládí nechápalo, že každý takto vybaven není.
Mnohokrát jsem stála na místě, kde jsi mírně vybočila z vozovky. Jako bys´ myslela, že po té silnici stále jedeš. Žádné brzdění. Byly to ty tlumiče? Někteří mi tvrdili, že to tlumiče nemohly způsobit. Oslnilo tě protijedoucí auto? Jezdí tam rychle. Silnice je rovná, ale zvlněná a na chvíli auta jedoucí od Telče opravdu zmizí v prohlubni kopečku a pak se vynoří. Lekla ses? Stěrače nestíhaly? Nebo to byla tvoje nepozornost? Policie vylučuje, že ses pro něco shýbla, štelovala rádio… Bylo by tam trhnutí volantem...
Když jsi odjížděla, na zápraží ses ještě otočila a slíbilas´, že pojedeš opatrně. Silnice ze Staré Říše do Telče byla uzavřená, jela jsi oklikou přes Urbanov. Už poprchalo, bylo zataženo. Pak spustil obrovský liják a bouřka. Do střešních oken to nepřetržitě mlátilo. U sušáku na schodišti jsi nechala kýbl s vypraným prádlem. Mělas´ naspěch, chtěla jsi chytnou otevřené Tesco. Tenkrát měli zavíračku v devět večer. Taťka se nad kýblem slitoval a pověsil oblečení. Druhý den jsme zařizovali tvůj pohřeb. A ještě nedoschnuté a voňavé prádlo, které sis vyprala, jsme předávali paní na pohřební službě v Dačicích. Slíbila, že ho dosuší. Odjelas´ nám dál jak do Anglie, kam ses těšila.
Ale rohatej nikdy nespí a hlavně „ví všechno“. A když srdce krvácí, využívá veškeré skuliny, kudy ránu ještě přisolit. Ti, co jsou schopni výroků, že mi smrt dcerky zas tak nevadí…, protože jsem nepředvedla veřejné hysterické divadlo, jsou vskutku emoční mrzáci. Nechci se nechávat určovat krutostí, omezeností a buranstvím druhých. Nechci v srdci nosit hořkost. Stálo by to mnoho energie, a můj smysl života je jinde, než se vláčet po zemi s pytlem zloby. Vám, co jste zdatně solili, jsem dávno odpustila. Radu ale dám:
„ Shut up!“
S vděčností uchovávám v duši veškerou láskyplnou podporu ze dnů slz.
A s úsměvem si připomínám tvé orientální tance, Verunko, když jsem byla nemocná. S Míšou vám to šlo báječně. A obrázky vás třech stále těší.
Vím, že nás provázíš. Myslím na tebe každý den. Milujeme tě, ty náš Záchranáři♥ Jednou se zase setkáme tváří v tvář. Ale zatím tu máme svoje úkoly.
Deo gratis za Sílu a Naději♥
*
Veronika Magdalena Terezie Křenková *3. 8. 1995 + 31. 5. 2017
*
Nejlepší poezie z Verunčinýho zápisníku
*
CO MĚ NAPLŇUJE
Rodina – vždy při mně stojí
Mám jejich podporu
Jsou mé útočiště
Čas se správnými lidmi = přáteli – pocit souznění,
ukazují mi mé pravé já
Čas v přírodě
Hudba
Překládat angličtinu ....*
Ty víš, mělas´ problém s tlumiči. Tlačila jsem stále na tebe, ať to dáš do pořádku. Říkalas´, že už máš vše objednané. Ale nic se dlouho nekonalo. Zlobila jsem se. Nechtělas´ nic vysvětlovat. Situaci nám objasnily posmrtně tvoje zprávy. Peníze na opravu jsi dala, ale oprava nepřicházela. Proto hodně křičíš v dochovaných esemeskách. Cítíš se být vydírána. Musela by sis půjčit. My bychom ti půjčili, jako tolikrát. Všechno jsi do koruny vždy splatila. Chtěla jsem, aby ses naučila hospodařit. Snad i proto ses nedostavila na servis jinde, který ti domluvil strejda Vašek, když jsi přijela rozrušená, že ti auto v zatáčce nesedělo a myslela sis, že se zabiješ. Po okouknutí auta Vašek prohlásil, že tlumiče máš
v prdeli. Místo opravy jsi ten den jela zase charitativní jízdu.
Být užitečná tě naplňovalo. Nechránila sis dost svůj prostor. Nechávala ses využívat. Z někoho zištnost čpěla na sto honů. Já to rozlišovala a ty jsi to nechtěla slyšet.
Toužila jsi být záchranářka. Někdo to musí vystudovat, ty ses tak ale narodila. I když ti přijímačky utekly jen o tři body, další rok jsi to vzdala. Zachraňovalas´ zisky šéfce z loubí. Šéfce vykutálené, která tě vmanévrovala ještě do problému. Jsou na to důkazy.
Nikdy jsem ti nelhala. Nikdy jsem nemlčela, když bylo co porovnat. Pár dní před nehodou jsi na mě čekala, skočilas´ mi kolem krku, dala mi pusu: „Mami, ve všem jsi měla pravdu. Jsem šťastná za naši rodinu. Druzí mi vás závidí…." Děkuji, že jsi to stihla říct. Byla jsi inteligentní, energická, impulzivní se zvonivým smíchem, houževnatá,
s nezdravě soucitným, ale dobrým srdce, a ke všemu ještě krásná. Jenom tvé mládí nechápalo, že každý takto vybaven není.
Mnohokrát jsem stála na místě, kde jsi mírně vybočila z vozovky. Jako bys´ myslela, že po té silnici stále jedeš. Žádné brzdění. Byly to ty tlumiče? Někteří mi tvrdili, že to tlumiče nemohly způsobit. Oslnilo tě protijedoucí auto? Jezdí tam rychle. Silnice je rovná, ale zvlněná a na chvíli auta jedoucí od Telče opravdu zmizí v prohlubni kopečku a pak se vynoří. Lekla ses? Stěrače nestíhaly? Nebo to byla tvoje nepozornost? Policie vylučuje, že ses pro něco shýbla, štelovala rádio… Bylo by tam trhnutí volantem...
Když jsi odjížděla, na zápraží ses ještě otočila a slíbilas´, že pojedeš opatrně. Silnice ze Staré Říše do Telče byla uzavřená, jela jsi oklikou přes Urbanov. Už poprchalo, bylo zataženo. Pak spustil obrovský liják a bouřka. Do střešních oken to nepřetržitě mlátilo. U sušáku na schodišti jsi nechala kýbl s vypraným prádlem. Mělas´ naspěch, chtěla jsi chytnou otevřené Tesco. Tenkrát měli zavíračku v devět večer. Taťka se nad kýblem slitoval a pověsil oblečení. Druhý den jsme zařizovali tvůj pohřeb. A ještě nedoschnuté a voňavé prádlo, které sis vyprala, jsme předávali paní na pohřební službě v Dačicích. Slíbila, že ho dosuší. Odjelas´ nám dál jak do Anglie, kam ses těšila.
Ale rohatej nikdy nespí a hlavně „ví všechno“. A když srdce krvácí, využívá veškeré skuliny, kudy ránu ještě přisolit. Ti, co jsou schopni výroků, že mi smrt dcerky zas tak nevadí…, protože jsem nepředvedla veřejné hysterické divadlo, jsou vskutku emoční mrzáci. Nechci se nechávat určovat krutostí, omezeností a buranstvím druhých. Nechci v srdci nosit hořkost. Stálo by to mnoho energie, a můj smysl života je jinde, než se vláčet po zemi s pytlem zloby. Vám, co jste zdatně solili, jsem dávno odpustila. Radu ale dám:
„ Shut up!“
S vděčností uchovávám v duši veškerou láskyplnou podporu ze dnů slz.
A s úsměvem si připomínám tvé orientální tance, Verunko, když jsem byla nemocná. S Míšou vám to šlo báječně. A obrázky vás třech stále těší.
Vím, že nás provázíš. Myslím na tebe každý den. Milujeme tě, ty náš Záchranáři♥ Jednou se zase setkáme tváří v tvář. Ale zatím tu máme svoje úkoly.
Deo gratis za Sílu a Naději♥
*
Veronika Magdalena Terezie Křenková *3. 8. 1995 + 31. 5. 2017
*
Nejlepší poezie z Verunčinýho zápisníku
*
CO MĚ NAPLŇUJE
Rodina – vždy při mně stojí
Mám jejich podporu
Jsou mé útočiště
Čas se správnými lidmi = přáteli – pocit souznění,
ukazují mi mé pravé já
Čas v přírodě
Hudba
Překládat angličtinu ....*
